V průběhu bojů na podzim roku 1914 odehrála velkou roli v zastavení ruské ofenzivy „parního válce”. Stezka, soustřeďující 38 pevnůstek a mnoho menších opevněných a vojenských objektů, ve značné míře vede tzv. rokádovou cestou, tj. cestou zajišťující spojení mezi jednotlivými částmi pevnosti. Označeno ji barvami monarchie Habsburků: žlutou a černou barvou. Trasa se skládá z dvou úseků: jižního [2] (41 km) a severního [3] (60 km). Ten poslední vede severním břehem Visly od pevnůstek Mogiła, přes pevnůstky ležící severně od města, k západu až na Bielany, odkud se vrací Wolským lesem a návrším Sikornik na Salwator. A jižní úsek spojuje pevnůstky ležící jižně od Visly: od pevnůstek Lasówka, přes pevnůstky jižní části vnějšího pevnostního okruhu, k západu, odkud se podél Visly vrací na podhorské Krzemionki, a končí se při neobyčejné pevnůstce sv. Benedikta.Začátek jižního úseku Trasy Pevnosti Krakov: křižovatka ul. Rybitvy a Golikówka; konec jižního úseku: Pevnůstka sv. Benedikta.